Současná Charita navazuje na staletou tradici. Za druhé světové války byla činnost Charity ztížena. Kontinuita pak byla zpřetržena nástupem komunismu. Svobodně může opět působit až po Sametové revoluci. Charita za posledních 30 let prošla velmi dynamickým rozvojem, dnes je jedním z největších zaměstnavatelů a poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb na našem území.
Premonstrát Ludvík Antonín Bláha, kaplan na Svatém Kopečku u Olomouce, provádí dotazníkové šetření s cílem zmapovat dosavadní neorganizovanou a roztříštěnou katolickou sociální a zdravotní péči v ČSR, výsledky zpracovány v publikaci Několik kapitol z dějin naší Charity.
Bláha zahajuje přednáškovou činnost o Charitě (hlavně na Olomoucku), organizuje první charitní výstavu, věnuje se publikační činnosti.
První velká výstava Charity v Praze ve velkém sále kláštera voršilek.
Antonín Cyril Stojan jmenován do čela olomoucké arcidiecéze.
Ustanoveno Ústředí křesťanské charity v Brně.
Antonín Cyril Stojan uveden do úřadu olomouckého arcibiskupa; od jara probíhají jednání o založení Charity v olomoucké arcidiecézi (ve složení A. C. Stojan, L. A. Bláha, J. Stavěl).
L. A. Bláha pořádá výstavu o Charitě v arcibiskupském semináři.
L. A. Bláha podniká studijní cestu do zahraničí, o prázdninách přednáší o Charitě na Velehradě kněžím za přítomnosti arcibiskupa Stojana, představuje vizi a hlavní body organizace Charity na Moravě, arcibiskup Stojan jej pověřuje řízením organizačních záležitostí do konání ustanovující valné hromady diecézní Charity.
Arcibiskup Stojan ustanovuje Svaz Charity pro olomouckou arcidiecézi.
L. A. Bláha odjíždí do Brna, kde jedná o zřízení Svazu Charity pro brněnskou diecézi.
Ordinariát olomouckého arcibiskupství schvaluje stanovy Svazu Charity, do Brna odeslána žádost o jeho zřízení.
Ustanovující valná hromada arcidiecézního Svazu čsl. Charity v Olomouci.
Ustanovující valná hromada diecézního Svazu Charity v Brně.
Ředitel olomouckého Svazu Charity páter Bláha odchází do Brna, kde lépe může hájit zájmy Charity, sekretářem olomouckého svazu se stává františkán P. Leander Brejcha.
Začíná vycházet charitní časopis Za láskou!
Změna názvu olomoucké diecézní Charity na Svaz Charity milosrdné lásky v Olomouci.
Na mezinárodním sjezdu charitní práce v Amsterodamu je L. A. Bláha zvolen druhým stálým místopředsedou Mezinárodního Svazu charity se sídlem ve Švýcarsku.
L. A. Bláha, ředitel Svazů Charity v Olomouci a v Brně odchází do pastorace, řízení diecézního Svazu v Brně se ujímá P. Leander Brejcha.
Sekretářem a později ředitelem Svazu Charity v Olomouci se stává Stanislav Šimíček, ve prospěch Charity pracuje přes třicet let.
Založeno Zemské ústředí Svazů Charity v zemi moravskoslezské se sídlem v Brně.
Založeno Říšské ústředí Svazu Charity (milosrdné lásky) v ČSR se sídlem v Praze.
Výstava Charity v ČSR v klášteře sester Voršilek v Praze u příležitosti Jubilejního roku sv. Václava.
V Praze probíhá celonárodní eucharistický kongres, jehož hlavním hostem je papežský legát pařížský arcibiskup kardinál Jean Verdier, hlavní bohoslužby se dle odhadů účastnilo až čtvrt milionu věřících, Charita se prezentuje velkou výstavou.
Výstava moravské Charity v Olomouci.
Olomoucký arcibiskup Leopold Prečan nabádá farní úřady, aby byly farní odbory Charity zřízeny ve všech farnostech do 1. ledna 1937.
Arcibiskup Prečan zřizuje Diecésní charitní radu, jejímž úkolem je kontrolní činnost charitní práce v olomoucké arcidiecézi. Jejími členy jsou kupříkladu jmenováni: pomocný biskup Jan Stavěl, kanovník dr. Rudolf Nejezchleba, profesor Cyrilometodějské fakulty Bedřich Vašek, konsistorní rada a vikář P. Petr Křivák. Rada měla povinnost Charity každoročně vizitovat a o výsledcích svých zjištění informovat arcibiskupa.
Z válečných důvodů přistoupeno ke změně organizační struktury Charity v olomoucké arcidiecézi, název diecézní Charity změněn na Arcidiecésní Charita v Olomouci, Ludmily, farní odbory charity změněny na Farní Charity, nově vznikají Okresní Charity.
Činnost Charity je za druhé světové války omezena, olomoucké arcidiecézi je zabráno několik desítek Farních charit.
Po válce je činnost Charity postupně obnovena, každoročně se konají charitní poutě.
Moci se ujímají komunisté. Biskupové, řeholníci, kněží a věřící jsou perzekvováni.
Postupná internace českých a moravských biskupů s cílem zamezit jim v kontaktu s věřícími svých diecézí.
Akce K – likvidace mužských klášterů, zestátnění klášterního majetku.
Akce Z – řeholnice jsou proti své vůli vystěhovány ze svých klášterů a soustředěny do internačních táborů.
Izolace řeholníků a řeholnic od společnosti, sledování, policejní dohled, využíváni jsou jako levná pracovní síla.
Vládnoucí režim přijímá nový zákon o spolčovacím právu, kterým razantně omezuje „v zájmu zjednodušení spolkového života“ činnost náboženských a kulturních spolků včetně Charity. Podle úřadů existence těchto spolků „výstavbě socialismu nepomáhá“, a tudíž „pozbývají důvodu své činnosti“. Na jeho základě byla za masovou organizaci prohlášena pouze Česká katolická charita, která však byla plně v rukou režimu a v podstatě se stala nástrojem k dosažení úplné likvidace meziválečné Charity.
Nejdříve jsou zestátněny sirotčince a církevní školská zařízení. Nucená likvidace neminula ani ošetřovatelsko-pečovatelskou službu.
Farní charity a dobročinné spolky postupně zanikly, vymazány byly ze spolkových registrů, movitý i nemovitý majetek je zestátněn.
Olomoucká diecézní Charita mění název na Arcidiecézní katolickou charitu v Olomouci.
Zůstalo 105 sociálních ústavů, které Česká katolická charita provozovala do roku 1959.
K 1. lednu přestává vycházet časopis Charita. Zestátněna je přímořská ozdravovna v Lussingrande.
Státní úřady požadují hlášení o likvidovaných spolcích z důvodu získání přehledu o veškerém charitním a spolkovém majetku, který stát doposud zabavil nebo se jej chystal zestátnit.
Zrušena je Arcidiecézní charita v Olomouci, která ovšem již plnila jen nařízení pražského ústředí, pracovní poměry jsou rozvázány.
Katolická Charita v Praze plně pod dohledem státu, její činnost se v podstatě omezila na vydávání náboženské literatury, prodej devocionálii a péči o staré řeholnice, řeholníky a kněze.
Dosud velké fungující charitní ústavy přechází pod správu ONV. Z původního velkého množství charitních ústavů tak státní Charitě zůstalo jen šest domovů pro přestárlé duchovní a řádové sestry.
Česká katolická charita byla pod dohledem Státního úřadu pro věci církevní a její činnost omezena na vydávání a distribuci náboženské literatury, prodej devocionálií a sociální péče o zestárlé církevní osoby.
Věřící ale navzdory potížím s úřady a i přes riziko problémů v práci, studiu, osobním životě, podporují svými balíčky misijní stanice v zahraničí.
Humanitární katastrofa po zemětřesení v Arménii, napříč ČSR se vzedmula vlna solidarity, komunistický režim je tím zaskočen.
Vyhlášeno Desetiletí duchovní obnovy národa.
Kardinál František Tomášek ustanovil v Praze Výbor křesťanské pomoci, následně vznikají další napříč republikou.
Svatořečení Přemyslovny a patronky Charity Anežky České v Římě, komunistický režim povolil účast i tisíců věřících z bývalé ČSSR.
O několik dní později dochází k Sametové revoluci.
Po jmenování nových diecézních a pomocných biskupů jsou zakládány nové charitní organizace.
Řeholníci i řeholnice se vrací do svých původních klášterů, částečně se jim vrací zdevastovaný historický majetek.
Personální změny ve vedení komunistické České katolické charity.
První setkání budoucích diecézních pracovníků Charity.
Doba hledání a tříbení názoru na budoucnost Charity je završena ustanovením diecézních a arcidiecézních Charit s vlastními stanovami a s právní subjektivitou; v olomoucké arcidiecézi vznikla 30. října Arcidiecézní charita Olomouc (ACHO).
V Opavě a Olomouci se konají první ošetřovatelské kurzy bl. Zdislavy s cílem umožnit získání kvalifikace v péči o staré a nemocné lidi.
Po čtyřicetileté vynucené přestávce se rozvíjí charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba a vznikají první charitní zařízení pro lidi bez domova a další potřebné. Vznikají chráněné dílny pro mentálně postižené, charitní šatníky, knihovny, odborné poradny, charitní vývařovny, pomoc rodinám s dětmi, uprchlíkům, vězňům, romským dětem a mládeži, zrakově postiženým, misiím, humanitární pomoc do zahraničí.
Vzniká Charita Olomouc se zázemím na Wurmově ulici č. 5, kde sídlí dodnes.
Organizují se první ozdravné pobyty dětí z Ukrajiny a Běloruska zasažené černobylskou havárií, tento projekt trvá osm let.
Přijetí nových stanov, podle kterých se Česká katolická charita stala účelovým zařízením římskokatolické církve, sdružením diecézních a arcidiecézních charit v České republice.
Ostravsko-opavská diecéze je vyčleněna z olomoucké arcidiecéze.
Ustanovena Diecézní charita ostravsko-opavská se sídlem v Ostravě.
Povodně na Moravě, Charita organizuje materiální pomoc, v Olomouci vychází Povodňový zpravodaj.
Charita své služby poskytuje: seniorům, lidem se zdravotním a duševním onemocněním, rodinám, dětem, mládeži, etnickým menšinám, lidem bez domova, umírajícím (hospicová péče) a věnuje se i lidem v dluhové krizi, lidem ocitajícím se v akutních krizových situacích. Pomáhá během přírodních katastrof a organizuje humanitární pomoc v zahraničí. Charity rozvíjí dobrovolnictví.
