Charitní síť tvoří v České republice na 300 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit. Charita zaměstnává více než 8800 zaměstnanců a spolupracuje s desítkami tisíc dobrovolníků. Jejím zřizovatelem je Česká biskupská konference. Služby poskytuje všem bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Její nejznámější akcí je Tříkrálová sbírka.
Koordinují činnost Charit na území biskupství či arcibiskupství (diecéze nebo arcidiecéze), případně některé služby samy provozují. Jejich území vychází historicky z církevního členění, nemusí proto odpovídat současnému dělení na kraje.
moravské biskupství obnoveno 1063
Charitní dílo koordinuje Arcidiecézní charita se sídlem v Olomouci. Na území arcidiecéze funguje 28 Charit a Hospic na Svatém Kopečku. V posledních letech jsou zakládány také dobrovolné farní charity, tzv. farní střediska (Olomoucko, Kroměřížsko…). Charita působí na území čtyř krajů.
od 1996
V ostravsko-opavské diecézi byla diecézní charita založena rozhodnutím biskupa Františka Václava Lobkowicze k 1. říjnu 1997. V současnosti je zde činných 18 oblastních Charit, jejichž činnost metodicky vede Diecézní charita ostravsko-opavská.
biskupství vyčleněno 1777
Charitní strukturu na území brněnské diecéze tvoří devět oblastních Charit (Blansko, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Rajhrad, Tišnov, Třebíč, Znojmo a Žďár nad Sázavou) a Sekretariát Diecézní Charity Brno, který spravuje také Služby na území města Brna.
První charitní organizace jsou zakládány po vzniku ČSR. Nejprve jsou zřízeny charitní kanceláře na diecézní úrovni (Svaz Charity v Olomouci, Svaz Charity v Brně), následně farní odbory Charity (tzv. Ludmily) jako základní články organizační struktury diecézních Svazů. Svaz Charity provozoval vlastní sociálně-zdravotní ústavy, ale zastřešoval i dobrovolné ústavy řeholních společenství.
Roku 1928 je zřízeno Říšské ústředí Charity se sídlem v Praze, jehož součástí byla tři zemská ústředí: Zemský svaz Charity v Čechách (Praha, Hradec Králové, Litoměřice, České Budějovice), Zemské ústředí Svazů Charity (milosrdné lásky) v zemi moravsko-slezské (Olomouc, Brno) a slovenskou Ústřední katolickou Charitu. Cílem bylo lépe hájit zájmy zemských Charit na centrální úrovni.
V Olomoucké arcidiecézi vznikly také Okresní charity. Činnost vyvíjela také německá Charita.
První kroky vedoucí ke zřízení Svazu Charity v Olomouci byly učiněny v průběhu roku 1921. O ustanovení olomouckého Svazu rozhodl olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan po poradách s premonstrátem Ludvíkem Antonínem Bláhou a katechetou Janem Stavělem, pozdějším světícím biskupem. Ludvík A. Bláha se stal i jeho prvním ředitelem.
V lednu 1922 byla do Brna odeslána žádost o oficiální zřízení Svazu Charity pro olomouckou arcidiecézi (v jejích historických hranicích, tj. včetně území dnešní ostravsko-opavské diecéze). Ustavující valná hromada Svazu Charity se konala 2. února 1922. Stanovy byly definitivně schváleny o několik dní později. Členy byly farní Charity, řeholní ústavy nebo dobročinné ústavy ve správě spolků.
Proměny názvů diecézního Svazu Charity v Olomouci:
Organizuje se ve stejné době jako v olomoucké arcidiecézi. V březnu 1921 vzniklo v Brně Ústředí křesťanské charity, které připravilo půdu pro novou charitní organizaci. V prosinci na jednání výboru brněnského Ústředí zajíždí L. A. Bláha, který navrhuje zřízení Svazu Charity.
Záměr je přijat. Svaz Charity v Brně je ustanoven 14. března 1922. Bláha se o něco později ujme řízení brněnského Svazu Charity.
V červnu roku 1939 byly schváleny nové stanovy Charity. Největší změnu přineslo zřízení Okresních charit v olomoucké arcidiecézi. V Olomouci vzniká Okresní charita Olomouc-město a Okresní charita Olomouc-venkov.
Věnovaly se soustavné péči o děti, dorost, studenty, nezaměstnané a seniory. Jejich prostřednictvím byla poskytována ošetřovatelská a zdravotnické služba přímo v rodinách.
od r. 1939 Farní Charita
Primárním úkolem diecézního Svazu Charity byla osvěta, propagace charitního díla a zakládání nových poboček Charity ve farnostech. V olomoucké arcidiecézi jsou do druhé světové války založeny Farní Charity téměř ve všech farnostech. Farní odbory představovaly základní organizační jednotky diecézních Charit. Dle stanov sdružovaly nejen charitativní katolické spolky, ale také ostatní katolické spolky (náboženské, osvětové, tělovýchovné, odborové) a také jednotlivce. Podmínkou spolupráce byla sociálně zdravotní činnost jednotlivých aktérů. Záměrem bylo sjednotit, zorganizovat a účelně vynakládat pomoc a zároveň prohlubovat křesťanskou dobročinnost v daném místě.
Farní charitní buňky fungovaly na dobrovolnické bázi. Vedeny byly duchovním správcem farnosti. Zajišťovaly např. peněžní a materiální sbírky, sběr šatstva, pořádaly přednášky o sociální a zdravotní problematice (často doprovázené promítáním), provozovaly polévkové ústavy, distribuovaly publikace doručené ústředím Charity v Olomouci, vykazovaly pravidelné statistiky a výkazy o činnosti. V obcích často pomáhaly také jiné charitativní spolky či sdružení (např. Svazy katolických žen a dívek nebo Křesťansko-sociální spolky žen a dívek).
Farní Charity zanikly na počátku padesátých let minulého století. Jejich majetek byl zabaven státem.
